ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Angličané DAI LO přicházejí po pěti letech existence s debutovým albem „The Constant Threat Of Accidental Death“, které v sobě koncentruje mnohem více vlivů z americké alternativní scény než britské ctění rockových tradic. Stylově by se kapela dala zařadit někam mezi ranou tvorbu SMASHING PUMPKINS a původní grungeové partičky MELVINS a MUDHONEY. Zkrátka dravé řádně zbusterované kytary občas prostřídané s psychedelií. Hlas Shauna Baileye je spíš výš položený, nervní, ale bez potřebného charismatu. Jeho projev je pro mne příliš obyčejný a neměnný na to, abych se s chutí k DAI LO vracel.
Z třinácti skladeb není ani jedna lepší než ostatní, a materiál se tak topí v neprostupné bažině šedého průměru. Kdybych přece jen měl zmínit některé položky, pak tedy frázovanou „Vigilante“, riffovku „House of Cards“, ostrý crossover „The Devil´s Prize“ či uřvaný hardcore „Misery Machine“, prošpikovaný skrz na skrz různými scratchy a samply. Vrcholem by se asi při troše dobré vůle dala nazvat předposlední „One Man´s Meal“, opatřená alespoň trochu zajímavou zpěvovou linkou, hnanou vpřed strhujícími proudy kluzkých kytar. Toť nejzajímavější položky kolekce. I přesto, že kapela využívá řadu moderních vymožeností, stále upadá do oblasti obyčejného beztvarého rocku z hudebních satelitních stanic.
DAI LO jsou tedy nikterak nápaditou moderní rockovou formací , které se ještě nepoštěstilo vytvořit si potřebný originální výraz. Na celé věci nic nezmění ani fakt, že DAI LO mají za sebou zkušenost s předskakováním RED HOT CHILI PEPPERS. Pro mne dosud nejméně osobitá kapela z mnou zde recenzovaných.
Obyčejný moderní crossover s lehce podlazeným náčiním a upištěným zpěvem. Skladby bez charismatu, podobné jedna druhé. O této kapele už něco vypoví i neuvěřitelně blbý obal.
4 / 10
Shaun Bailey
- vokály
Jim Sanders
- kytara
Jonn Whaley
- basa
Simon Williams
- bicí
1. Vigilante
2. House Of Cards
3. The Devil´s Prize
4. Irresistible Force vs. Immovable Object
5. Misery Machine
6. Interlude
7. Green Umbrella
8. Have It Your Way
9. Golden Rule
10. Close
11. The Push
12. One Man´s Meal
13. Dead Man´s Suit
The Constant Threat of Accidental Death (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Copro Records
Stopáž: 41:17
Produkce: Carter a Paul Yeadon
-bez slovního hodnocení-
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.